Velmi mne zaujal
článek v časopise Fauna od paní Heleny Pártlové, chovatelky Jack Russell
teriérů. Zaobírá se problematikou chovu tohoto plemene v Čechách. Jelikož
vlastním dvě papírové fenky, chtěl bych Vám z tohoto článku předložit pár věcí,
jež mne velice zaujaly. Paní Pártlová se o psy zajímá od roku
Když viděla
maminku štěňat, hned jí bylo jasné, že se asi nejedná o hvězdu výstavních
kruhů. Křivé přední končetiny, malá hlava a dlouhý trup působily výmluvně
i na člověka, jež neměl valnou představu o standardním exteriéru těchto psů.
Naštěstí se
fenka svým rodičům příliš nepodobá. Vyrostla do standardních rozměrů, je
plnochrupá a na výstavě byla oceněna výbornou.
Nastalo období,
kdy se o toto plemeno začínala zajímat i po odborné stránce. Rozhodla se, že si
koupí ještě jednu fenku. Když po několika upomínkách konečně získala průkaz
původu, poněkud jí vyvedlo z míry, že je z poloviny prázdný, tedy bez
zapsaných předků.
Takže usoudila,
že tudy cesta nevede. Pokud se chceme dopracovat toho,aby se jackové začali
podobat standardu a na výstavě nebyl tak říkajíc ,,každý pes jiná ves“, musíme
začít jinak. Určitě na to přišlo i pár dalších chovatelů, kterým jde o to, aby
se dopracovali na nějakou úroveň a ne, aby množili to, co jim přijde pod ruku.
Zjistila, že i u nás je již dostatek jedinců s plným rodokmenem a další velké
možnosti jsou v zahraničí.
Ze začátku zavítala do Belgie a hned jí bylo jasné, proč
se zde dá koupit velice lacino. Usoudila, že určitě bude nutné sáhnout pro
chovný materiál na jinou světovou stranu (Švédsko,Austrálie), kde je tato
možnost finančně hůře dostupná, ale pokud chceme nakoupit zvířata, která měla
být přínosem do našeho chovného genofondu, neměli bychom litovat sáhnout
hlouběji do kapsy.
Na této
skutečnosti by se mělo do budoucna stavět a dovézt slušnou základnu kvalitních
chovných fen. Zatím to bohužel většinou funguje tak, že se doveze chovný pes a
to ještě ne vždy špičkové kvality, jež pak připouští bez užšího výběru vše.
Bohužel kvalita fen, která je k vidění na výstavách a na internetových
stránkách, je až na výjimky dost slabá. Málokdo si uvědomuje, že i super pes puštěný
na špatnou fenu toho moc nevylepší.
Rozhodla se, že
když chovat Jack Russell teriéry, tak jedině na kvalitní úrovni. Pořídila si
další dvě fenečky australské a švédské krve s plným rodokmenem. Zatím rostou
podle představ, takže doufá, že z nich budou zakladatelky kvalitní
chovné linie.
Život s Jackem...
Většina chovatelů na
svých webových stránkách v rubrice ,,charakteristika, či povaha
jacka“píše to samé. Jsou to převážně
převzaté články z odborné literatury. Většinou v nich však chybí
jakákoliv vlastní zkušenost. Každý jí dá určitě zapravdu, že velký podíl na tom, jaký náš pes bude, má jeho výchova.
Už dávno dospěla
k názoru, že každý pes je obrazem svého pána. Píše se o nich, že jsou
temperamentní a potřebují dostatek pohybu. To je sice pravda, ale tento
požadavek má každý pes. Jack chovaný v bytě je naprosto klidné,
bystré, přítulné a poslušné zvíře. Ke všemu je učenlivý a má poměrně
vyvinuté
lovecké pudy. Jejich výbornému
nosu neujde nic.
Pro svojí úžasnou
rychlost výborně zvládají agility a ostatní podobné sporty, které jsou
dnes oblíbené. Dobré výsledky díky své ostražitosti a dobrému nosu od
nich můžeme
očekávat i v lovecké práci.
Na závěr nám paní Pártlová přeje, abychom měli ze svých Jack Russellů jen radost, těšili se z jejich
lumpáren (oni vždy nějakou vymyslí) a z jejich neutuchajícího
elánu. Nám chovatelům přeje také šťastnou ruku při výběru chovného materiálu a
hodně úspěchu jak v chovu, tak i na výstavách.